Myšice lesní – soused z hor

Začátkem května 2020 jsem dostal nápad zdokumentovat zvířecí sousedy v okolí naší chalupy a pořídit i nějaké fotografie. Vzhledem k tomu, že velkou část fauny za denního světla mám zdokumentovanou, rozhodl jsem se zaměřit na dobu, kdy většina z nás spí. Pomocí klasické fotopasti jsem se pokoušel zjistit, co v okolí žije, kdy se vydává na svoje stezky a jaká je jejich pravidelnost a denní respektive noční rutina. Již delší dobu mi vrtala hlavou obrovská nora v nedalekém lese – jezevec? Po několika dnech se opravdu na fotopasti ukázal. Bohužel šlo pouze o fotografii ryze dokumentačního charakteru na mojí fotopasti a na pořádnou fotku, která by byla hodna publikace si budu muset ještě počkat.

Pouze dokumentační fotka z fotopasti www.pavlicek-foto.com

Monitorování probíhalo a kromě jezevce jsem v okolí pozoroval kuny, myši, myšice, lasičku a hromadu sýkorek, kterým snad dělá největší radost odpalování fotopasti. Z “úlovku” na fotopasti mě však zaujalo něco zvláštního. Mezi půlnocí a druhou hodinou ráno, vyleze cosi extrémně skákavého a rychle poskakuje směrem ke garáži. Být tak někde v Austrálii, vsadil bych na nový poddruh miniklokana 🙂 Ale v Orlických horách to musí být něco jiného…. Myšice lesní, která noc, co noc opouští svoji noru s pravidelností švýcarských hodinek. Nápad byl hned na světě. Zkusím pořídit pár fotografií v garáži zrcadlovkou! Proběhla instalace foťáku, blesku, odpalovačů, pohybového čidla a dalších více či méně potřebných příslušenství. Teď už chybí jen myš, ta je přeci přesná a chodí každý den. Brzy ráno jsem zkontroloval co se podařilo nafotit. Nic. Druhý den byla situace na kartě mnohem příznivější, ale to světlo a ta kompozice. Faktem je, že asi nikdo nemá tolik fotek myšího zadku, jako já. Radost z toho, že je na fotkách myšice, rychle vystřídalo drobné zklamání. Při nastavování nanečisto hrála nakonec roli i fáze měsíce, který okny osvětloval scénu natolik, že docházelo k přesvícení scény a nebo naopak bylo vše podexponované. Noc za nocí plynula a stále jsem experimentoval s časem, hloubkou ostrostí, světlem a především s modelkou, která si pobíhala nekontrolovaně v prostředí celé garáže. Situaci nenahrával ani fakt, že jsem vše fotil na manuální objektiv Laowa 15mm a bylo potřeba nastavit ostření na přesně definovaný bod. Zhruba desátý den, tedy vlastně noc, jsem už chtěl vše zabalit a rozloučit se s myšlenkou na fotku dle svých představ. Ovšem ráno rozhodlo, konečně! Fotka na kterou jsem čekal je hotová. Tento fakt mi dodal motivaci na několik dalších nočních pokusů a pár z nich se podle mě povedlo. Snad bude příležitost nafotit i další zvířecí sousedy v nadcházejících měsících.