Svého prvního muflona jsem vyfotil zhruba před deseti lety a od té doby za nimi pravidelně chodím do oblasti Vítkovské vrchoviny. Mají zde ideální prostředí v listnatých či smíšených lesích. Jsou to ale potvůrky na jednu stranu ohromně plaché, klidně vás uvidí na pár set metrů a klidí se z cesty, na druhou stranu se zase někdy nechají fotit opravdu z blízka, ale předpokládá to dobré maskování a prakticky žádný pohyb. Aspoň tak to funguje v “mém” rajónu.
Mám hodně různých pěkných setkání. Sedím si tak ve skupince mladého smrčí, dole pod větvemi je tak metr a půl relativně průhledno a čekám co půjde okolo. Často je lepší čekat, než je aktivně vyhledávat, s neustále šustícím listí je to téměř nereálné. Zahlédnu kdesi vpředu pohyb, jen ještě nevím, co to je. Daněk? Muflon? “B” je správně. A jsou dokonce dva, slušní kousci s pěknýma rohama. A míří si to přímo mým směrem a já jsem připraven. Pořizuji pár fotek, jsou blízko a to je protentokrát velký problém. Mám totiž pevnou čtyřstovku! Co když přijdou blíž? Taky, že jo. Už musím fotit na výšku, aby se celí vešli. Jednou dvakrát se na chvíli zastavili, aby si prohlédli to něco pod smrčkem, ale pak pokračují okolo, ještě jednou se na chvíli zastaví a zkontrolují mě, pak zalezou dál do smrčků a zalehnou. Chvíli jsem přemýšlel, jak z toho ven, abych je zbytečně nevyplašil, až půjdu jinam, ale jinak se nedalo.
Jindy stojím za velkým bukem a čekám na skupinku mufloních samic a jednoho berana, jdou mým směrem, tak třeba něco vyjde. Dojdou tak na dvacet metrů, pak si beran v klidu lehne mezi kořeny dalšího bučiska a i když se sem tam dívá mým směrem, neregistruje mě. Po pár minutách jsem byl opět nucen “násilně” ukončit naše setkání, prioritou byli v ten den rochající daňci.
V listopadu chodívám na jejich říji, berani se motají po lese a hledají volné samice a tak je setkání s nimi častější. A opět to je o čekání. Zabuduji se na hřebeni kopce u padlého stromu, před sebou takový rozvolněný bukový les, mám docela čistý výhled a vím, že tudy berani sem tam prochází s jednoho úbočí do druhého. Už z dálky vidím berana, jde správným směrem a za chvíli mě bude míjet. Slyší cvakání závěrky, ale jen se ohlédne a pokračuje v hledání. Za chvíli jde z druhé ztrany další, vše se opakuje a také on mizí kdesi za mnou, slabé šustění listí pomalu utichá.
Samozřejmě daleko častější jsou případy, kdy je vidím na velkou dálku, jak odkudsi kamsi prochází a já nemám žádnou šanci je vyfotit či se přiblížit. Rád mám tahle blízká setkání, kdy je zvěř úplně v klidu a mě buší srdce z dávky adrenalinu.
Použitá technika:
- Canon EOS 90D
- Canon EF 100-400mm f/4,5-5,6 L IS II USM
Osobné stránky prispievateľa http://www.moucka.cz/
Celkovo 2,716 zobrazení, z toho dnes 2 !
Super Honzo , pekný blog aj fotky .. 😉
Veľmi pekný článok ,mne sa dlhodobo nedarí s muflonami :/
Dík!
Taky to s nimi nemám jednoduché, jsou roky, kdy je jen pár dokumentačních fotek, pak se to zase třeba sejde. Letos je zatím nemám vůbec. Snad při říji to bude lepší.
příjemné fotky:-)