Focení z krytu – podzim

Jednou z možností, jak fotit faunu v jejich přirozeném prostředí, je využití pevného krytu. Nespornou výhodou pevného krytu (pokud je správně zvolena lokalita i způsob provedení) je, že místní fauna si na něj časem zvykne natolik, že se stane prostě nedílnou součástí jejich biotopu a mají k němu důvěru. Nevýhodou pak může být, že se ztrácí jistá variabilita, kterou poskytuje maskovací stan, hejkal,..ale tak už to bývá – něco za něco. A zde jsou dvě možné cesty: buď využít placených krytů (ty nejznámější jsou notoricky známé a čekačky na termíny tam jsou často i jeden rok) nebo si postavit vlastní kryt.

Před 6 lety jsem si postavil pevný kryt v lese. Tedy přesněji- v blízkosti stěny smrkového lesa na pasece s malými smrčky a nějakým tím náletem. Říkám tomu kadibudka – protože tak na první pohled vypadá (nebo alespoň vypadalo na začátku). Nicméně v průběhu těch 6 let se místo postupně (a to výrazně) proměnilo. Stěna lesa zmizela (respektive zmizely lesy bezprostředně kolem) – kůrovec to načnul a motorové pily dokončily. Na druhou stranu, porost na té pasece výrazně poporostl a dnes už je kryt schovaný ve smrčině s výškou 3-5m. Smrky dominují (cca 50%), o zbytek se stará buk, dub, bříza, modřín, borovice, olše, habr, jedle, .. A kryt do toho už úplně zapadl- částečně obrostl keři a dostal tu správnou patinu..a mezi vyššími stromy kolem už dokonale zapadl.

Vracím se sem pravidelně na podzim a v zimě. Na podzim to tam hraje všemi barvičkami (díky za ty listnáče) a hlavně – je tam živo. K tomu stačí trochu slunečnice a kukuřice a pak vše, co příroda dá- žaludy, kaštany (ty vždycky rozpůlím), jeřabiny, šípky,.. Vše dávám na vybudované vyvýšené “stoly” (dnes již úplně zarostlé trávou a keři) – tak aby se k tomu nedostala srnčí nebo černá zvěř (lesáci mě tam tolerují právě pod podmínkou, že do té smrčiny nebudu na zimu “stahovat” srnčí) . Vždycky to začne sýkorkami (postupně všech 5 druhů), jejich pohyb přiláká další zvědavce – červenky, sojky, žluny šedé nebo zelené, strakapoudy, brhlíky,…ale i pěnkavu, kosa (na rozdíl od “městského” neskutečně opatrného), pěvušku modrou, čížky, střízlíka, králíčky obecné, budníčky menší, pěnici černohlavou,… a to zase dravce (káni, krahujec, krkavec). Řada výše uvedených druhů nemá na podzim zájem o slunečnici, žaludy (či cokoliv co tam zrovna nabízím) – ale evidentně je vždy přiláká zvědavost (zvýšená aktivita sýkorek zejména) – a funguje to opravdu spolehlivě. Čím větší pohyb, tím více druhu se tam objevuje – byť třeba jen na chvilku, aby “to omrkly, proč takový frmol”, ale v určitých intervalech si to tam kontrolují celkem pravidelně.

Do tohoto článku dávám několik fotek právě z podzimního focení. A zimní fotky (+ nějaké povídání o zimě) bude v dalším reportu :-).